Od vás

Zdravím vás.

Chtěla bych ti, Kalyani, poděkovat za to, co jsi říkala na Světle Ženy, které bylo zaměřené na 5. čakru. Říkalas, že se nemáme zlobit, když se nám nějaká situace v životě pořád děje dokola. Že když se zlobíme na "opakování", tak tím škodíme naší štítné žláze...je to pro mě velmi významné poznání, vždycky jsem si vyčítala, že v určitých situacích pořád dokola úplně stejně selhávám, ale tenhle poznatek to staví do jiného světla. Už si to nemusím tolik vyčítat. díky ti:)

Ahoj Kalyani,

je to zvlastni, ale uz podruhe pri poslechu teto zpevacky s jedinecnym hlasem, nyni asi opet po mesici, mi prislo, ze toto je jedna z forem, kterou mohu/mam/rad bych podekoval.

Pred mesicem, jsem si rikal:"Ale ne, Kalyani asi takovych podekovani chodi spousty. Nech to byt." Tak jsem to nechal byt.
Ten vdek vsak citim casto, i jeji pisne jej ve mne probouzi, tak to TED byt nenechavam. Vdek Bohu, v tomto pripade v tobe, za to, ze je tak pravdivy, tvorivy, laskavy, tak milostivy, ale i zdanlive prisny, uvazlivy na slova atd...
Posilam ti velike podekovani v podobe jedne pisnicky o pomijivosti od Sarah Brightman. Jeden z vyznamu slova "bright" je i vesely. Sarah je tedy svym zpusobem takova pani vesela;-)

Zde je odkaz, na kterem pisen na internetu najdes: youtube/watch?v=6Vu9GjJmWyk

Ta Mysticka ruze na videu pro mne byla velkym darem, ktery mne dojal. Uz minimalne druhy muz uronil slzu...;-) Jak jen ten zivot proudil...Darem ode vsech ZEN A MUZU, kteri se na ni podileli (vc. pana kameramana/nky). Sarah Brightman je pro mne v tuto chvili takovym ztelesnenim toho, co prislo na veletrhu v Praze...Mozna v trochu jinem aspektu. Tak to citim.

Hezky poslech, treba nejen usima a treba i nejen tobe.

S velikou uctou ti DEKUJI, Dekuji vsem

Honza

Cítím vděčnost za to, že jsem mohla potkat Kalyani a nechat se vést proudem proudicím skrze ní. Je to pro mně velká podpora na cestě domů..je to svoboda a pravda, kterou nabízí a je, je to láska a světlo, kterým je a šíří na všechny kolem. Je to neviditelná síla a moudrost, kterou je. A je to milost se s ní potkat a otevřít se vedení. Vážím si propojování směrů a cest na meditacích, přívádí mně to k podstatě nás samých, k tomu, co je za všemi cestami..otevírá tím brány k Vodnářskému věku..Vážím si tvořivého předávání učení, které je tak originální, jako celá Kalyani:-)) Je to inspirace živé přítomnosti.

Děkuju, že jsme tady SPOLU.. 

Víc jak shrnutí uplynulého roku to vidím jako shrnutí asi tříletého období, kdy jdu svou cestou za pomoci, podpory, rad, terapií, učení, seminářů, konstelací, regresí, a taky hluboké lidské lásky a přátelství s Kalyani a Pavlem. V celém tomto období vidím radikální zintenzívnění, zrychlení a prohloubení mé cesty a mého vývoje. I když pozorně filtruju přehnané nadšení a euforie, musím jednoznačně říct, že teď fakt vidím velký kroky a konkrétní změny v praktickým osobním životě.

Když to vezmu popořádku, poprvé mě sem přivedla touha udržet a zlepšit svůj partnerský vztah, hlavně zbavit se své všeničící závislosti na partnerce. Díky své předchozí asi 20-leté zkušenosti s jógou a se vztahem Mistra a žáka v pojetí klasické Indie, jsem prakticky hned po tomto setkání rozeznal i v Kalyani duchovní Mistryni, dokonale připravenou a ochotnou vést žáka až ke konečnému cíli, k trvalému sjednocení. Navíc v našich českých podmínkách, v češtině, s lehkostí a hravostí. Navzdory tomu velká část pomoci, uvědomění, pokroků a prožitků mi přicházela od samého začátku přes Pavla a na Pavlových akcích, takže jsem nikdy nedokázal pořádně rozeznat, kudy to proudí, jak to ten Mistr-Mistryně vlastně dělá a jak to úžasně skládá přes dvě těla, přes Kalyani v ženských energiích a přes Pavla v mužských. A "božství", sjednocení obou těchto energií, jsem od začátku cítil, že mě vedou nacházet ve mně samém, nehledat to nikde "venku".

Nikdy jsem ale od Pavla ani Kalyani neslyšel "vztahy neřeš, ženy jsou pro muže (a muži pro ženy) Májou, iluzí, odvádí tě z duchovní cesty", jak jsem to znal z východních i křesťanských nauk, ale vždy mi pomáhali řešit to, co bylo pro mě aktuální, čím jsem zrovna žil. I když věděli, že to co hledám nenajdu ve svých přáních, ale jedině ve svém nitru, přesně tak, jak to říkají všechny nauky. Díky tomu jsem se nemusel svých přání zříkat, mohl jsem je využít jako svou motivaci, motor a jít s plnou energií cestou jejich naplnění.

Od dokonalého vztahu se mi ten záměr, přání, motivace, postupně vyvíjel v touhu cítit a následovat své skutečné vnitřní vedení, rozeznat je od výmyslů mysli. To postupně přecházelo v potřebu rozeznat, vnímat a následovat svou vnitřní Pravdu, později za každou cenu, ať je třeba jakkoliv bolestná, nebo ponižující pro osobnost. Etapa Pravdy mi vlastně vyplnila rok 2009. V listopadu ve vrcholícím zmatku v mém nitru, způsobeném rozmetáváním všech starých vzorců, vztahů, názorů a předpokladů, jsem na semináři "Síla muže" pocítil nutnost konečně najít pevný bod sám v sobě.

Při jeho hledání jsem v meditacích prožil stavy, o kterých jsem předtím jen slyšel a myslel si, že je v tomto životě už ani nepoznám.

…Nenašel jsem žádný pevný bod, místo něj jen nejpustší Prázdno, …ale zároveň s možností nějakého projevu, když se tak rozhodne jakási prasíla, potenciálně přítomná v tom Prázdném Bytí, …pak "se oddělila", stvořila a projevila sama sebe jako Já, …následovalo uvědomění se v Já, při návratu z meditace, …vše ostatní jen iluze, …směs zklamání i radosti, úžasu a překvapení, prázdnoty i plnosti, začátku i konce, absolutní nuly, ke které není co dodat, není z ní kam a proč pokračovat a zároveň svobody a možnosti dodávat a pokračovat, třeba jen tak z hravosti, jak se mi zachce…

…pak fáze ukotvení toho prožitku v těle, v srdci, za obrovské podpory Kalyani přeložení toho všeho do formy srozumitelné pro mou mysl, propojování do každodenního života, žití toho stavu, vše je jaksi nové, úžasně Jedno-duché, zároveň i stejné, nic se nezměnilo, jen to jinak vidím, dává mi to smysl…

Asi po týdnu, možná po 14 dnech jsem si uvědomil a na "Vánocích v duchu Pravdy" do hloubky prozkoumával, že vlastně už nevidím žádné nesplněné přání. Je to nádhernej pocit. Aniž bych se svých přání musel zříct, a aniž bych kolem sebe viděl naskládaný a zhmotněný všechny výsledky těch svých přání, cítím je všechny jako naplněný.

Tak… co víc si přát k Vánocům, jak líp vykročit do novýho roku, děkuju Kalyani, děkuju, Pavle, děkuju i sobě, že už jsem na nic nečekal a nic neodkládal a naplno se do toho rozběhl, děkuju všem učitelům na mé cestě, rodičům, všem partnerkám, dětem, přátelům, ...kdokoliv z Vás by tam chyběl, nebylo by to Úplný, dokonce bez některých z Vás bych tu ani nebyl J.

Jsem zvědavej, co bude dál… vlastně …co my sami zvolíme dál, …těším se na každej další krok na naší společné Cestě úžasnýho objevování, hry a Boží tvorby.

Nejprve jsem z konstelace pocitoval obavy, protože jsem věděl, že se chystám podívat hluboko do svého nitra. Věděl jsem ale, že pokud chci najít to, co hledám, musím se otevřít sám sobě, překonat strach a prostě to udělat. Můj postoj ke konstelaci byl následující. Nechám to všechno na sebe působit. Nebudu se bránit ničemu. Moje předsudky (a že jsem jich viděl najednou více, než je zdrávo) jsem zahodil a nechal se vést pouze pocitem. Výsledkem byl můj příbeh....

Moji rodiče se rozvedli, když jsem chodil do školky. Otec nás opustil. Mě, mojí mámu a mého staršího bratra. Moje matka to nesla těžce a začala pít. Cítil jsem, že musím něco udělat, proto jsem začal z lásky k matce přebírat odpovědnost za to, co mi nepatřilo. Vzpomínám si jak jsem ji říkal, že po ní nebudu nic vyžadovat, potlačím své potřeby, budu hodný a laskavý atd. To jsem se také snažil dělat. Dělal jsem to proto, aby máma nemusela trpět. Chtěl jsem to vzít všechno na sebe, aby ostatním bylo dobře. Odmítal jsem vše, včetně její lásky. To byla ale velká chyba. Výsledkem byla značná nerovnováha v mém životě, která měla následky pro můj další vývoj.

Co jsem pochopil? Konstelace mi pomohla pochopit několik věcí současně. Za prvé, že je neuvěřitelné jak rozdílně lidé problémy vnímají a jak různorodé jsou. Za druhé, to že konstelace umožňuje vidět věci v reálném čase, ale zároveň v minulosti (prostřednictvím zástupců), mi pomohlo lépe od sebe oddělit (a tím pádem lépe vidět) všechny souvislosti např. strach, dětství, dospělost, zodpovědnost, sebejistotu, atd.. Za třetí, vše funguje v systému - rodina, tým, vztahy s partnere... a pokud dojde k jeho porušení, vzniká nerovnováha a tím problém.

Co jsem si odnesl? Především to je pocit, že nejsem špatný. Viděl jsem, že to, co se mi dělo, mělo jasnou příčinu a teď je jen na mě, jak s tím naložím. Je to osvoboující zjištění :)

Delší dobu cítím potřebu napsat zde pár řádků. Potřebu poděkování za pozvání a za pohled do svého nitra. Do svého opravdového nitra. Tam, kde už nejde o útěk (před čímkoliv). Kde už nejde o růžově přetírané pseudo-duchovno. Tam, kde už je, aspoň to tak cítím,  skutečná Cesta k Lásce, Míru, Pravdě a Harmonii.
Nechat dopadat Světlo Pravdy na své domněnky, touhy, přání, závislosti a lpění není přitom  jednoduché a snadné. Chce po nás nemálo práce, odříkání, pokory, trpělivosti pochopení, odvahy přijetí ... A přesto (proto) cítím bezbřehou vděčnost - Jemu - za Jeho vedení a modlím se, abych nejen já, ale i ostatní bytůstky Země i Vesmíru nacházeli v prázdných políčkách své mozaiky Poznání další Barvy a další Světlo Jednoty.
V dnešní době je více těch, kteří druhým na této Cestě pomáhají. Jednimi z nich jsou nepochybně i Pavel a Kalyani. Děkuji proto i jim za to, že právě více cítím. - Sebe, svou duši, tělo , mysl, ale i ostatní. Že vše co mne obklopuje, že tu není k od-dělení, ale k (v) Jednotě. V Jednotě Vesmíru ve smíru... A že když jsme citlivější a vnímavější, tak (jak zpívá Radůzka)  "...jedno do druhého zapadá..." 
Za seminář "Každý neseme svůj kříž",  děkuji zejména Pavlovi, ale i vzácným a úžasným ženám a mužům, účastníkům kruhu zmíněného semináře za jejich příběhy, otevřenost, důvěru a pomoc při skládání puzzlí Pravdy Lásky Míru a Harmonie. Děkuji všem, i sobě, že jsem začal vnímat to, co bylo nevědomě potlačeno - strachy, vzorce dávno minulých událostí, nesprávné vazby k předkům... co bylo díky konstelacím a meditaci postaveno přede mne, abych to přijal a dál s tím mohl pracovat. Abych mohl pochopit, odpouštět, od-pouštět, opustit to, co již na své Cestě nepotřebuji. A aby to, co již pozbylo významu, mne přestalo tížit a bylo očistně přetvořeno ve Světlo a Lásku.
Kéž jsem zde nepoužil nadbytek slov a kéž nejsou ve vnímání druhých pózou, ale čistou energií. Energií prospěšnou pro všechny.  Energií a Harmonií, o které je třeba dál se starat, pečovat o ně a jednou se jim v čisté Prostotě oddat.  Na pořád.
Kéž se nám To daří a podaří. Prosím o to s úctou a pokorou - Ho.  O pomoc pro nás pro všechny. Ať nám na každém našem rozcestníku pomůže rozpoznat správný směr a vybrat rozhodnutí v souladu s Jeho vůlí.  Děkuji.  Jirka

Ráda bych touto cestou poděkovala Kalyani a Pavlovi za tento seminář, i když všechny vyslovené díky nestačí pojmout vděk vnitřní, který  cítím. Tento seminář mě otevřel oči, mysl i srdce. Uvědomila jsem si, jak je vlastně život  jednoduchý, když změním svoje vnitřní nastaveni. Seminář "Cestou za zrcadlo" byl pro mne opravdu tím řidičským průkazem pro život. Asi ze mne nebude hned výborná řidička životem, ale uz znám pravidla a značky :-) a tak cítím, že je moje cesta už teď o mnoho snazší, úžasnější a plná lásky. Děkuji božímu vedení a sama sobě, že jsem se tohoto semináře zúcastnila.

Milí přátelé,

chci Vám všem poděkovat za krásné dva dny, které jsme spolu prožili. Bylo krásné vidět jak si všichni s láskou chceme pomoci pochopit věci, které jsme dopusud viděli značně zkresléně a nechápali jsme proč se nám jisté situace stále vracejí...

Děkuji i Tobě Pavle za skvělé vedení a pochopení nás všech, kteří cestu hledáme a s Tvojí pomocí se nám ji daří najít.

Doporučuji všem, kteří mají problémy ve svých vztazích, ať už v partnerských, v rodině, v práci, navštívit další seminář konstelací a ušetřit si tak zbytečné bloudění na cestě ke Světlu.

Ještě jednou děkuji všem za vše.

Pepé

Chtěla bych moc poděkovat Pavlovi za vedení konstelací... Děkuju děkuju děkuju... Jsem moc vděčná za to, jak to funguje a chtěla bych se podělit i s ostatními o svoje zkušenosti... V létě na Doubravce jsem si nechala postavit konstelaci na obezitu a teď mám o 7 kilo méně... aniž bych cvičila, jedla jinak nebo cokoliv jiného, co se běžně dělá... Teď vím, že je to o něčem jiném.

Další konstelaci jsem si stavěla v srpnu v Chorvatsku na práci. Byla jsem 7let nezaměstnaná. A od konce října už pracuju. Považuju to za dar, co se může díky konstelací změnit... Pavle, jěště mnohokrát děkuju.

S láskou všem Monika

Ahoj Pavle, ještě jednou bych Ti chtěla moc poděkovat za vedení při regresi ze dne 12.12.2008. Poprvé se mi otevřelo srdce...

Můj život se změnil, prožívám věci v mnohem větších hloubkách, jsem k sobě pravdivá a také ke svému partnerovi. Některé věci se teprve učím objevovat a prožívat - např. slovo TOUHA... Teprve teď vidím rozdíl mezi touhou a přáním. Loňský rok jsem navštěvovala Vaše semináře, přednášky a měla jsem přání se podělit i s ostatními co jsem si uvědomila, jak se cítím, jak se těším na další setkávání v kruhu žen... Ale neměla jsem ten impulz to napsat hned, nešlo to bez touhy. Teď cítím opravdu velkou touhu a radost, že to teď můžu sdělit!

Mít přání nestačí, ale mít touhu v srdci, to teprve přináší tu energii, která nás k uskutečnění přání dovede. Cítím vděčnost všem, kteří mi pomáhají na této cestě - Kalyani, Pavlovi, Maří Magdaléně, Petrovi,...

Ale díky Tobě Pavle to teď můžu naplno vnímat.

S úctou a vděčností Lea

Zdravím všechny.

Konstelace minulý týden byly pro mne hodně silné.  Již týden po té a již se věci hýbou... Na semináři jsem si kromě jiného řešila jedno z témat  "úcta k životu" a nechuť "být v tělě" a jakési zalíbení v roli "těch co jsou již na jiném břehu". ....Dnes jsem o vlásek unikla smrti, když jsem brzy ráno na D1 při cestě do Prahy při  předjíždění  dostala  smyk, hodiny, roztočilo mne to tak, že jsem třikrát otočila do protisměru a jen čekala, jak to dopadne: do čeho napálím nebo kdo napálí do mne v brutální rychlosti, v jaké se po dálnici jezdívá ...Já osobně nejela rychle, ale i při rychlosti 120km/hod bych to měla s největší pravděpodobností sečtené... Zázrakem jsem přežila, po dálnici zrovna nikdo nejel. Moje auto zastavilo v odstavném pruhu, jakoby nic...a najednou jelo několik aut, docela hodně rychle.  V tu chvíli, kdy jsem rozklepaná seděla v autě v odstavném pruhu jsem si uvědomila,  že ŽIJI, a že stačilo málo a mohlo to být naprosto jinak. Stačilo by, kdyby auta která jela za mnou mne potkalal ..... Měla v tu chvíli v sobě hlubokou úctu k ŽIVOTU a VDĚČNOST ... a zároven i jako by mi byla dána od ŽIVOTU  důvěra k tomu, že tady MÁM JEŠTĚ BÝT, že jsem tady k něčemu potřeba.  V tu chvíli, když jsem seděla v autě a nemohla jsem ovlivnit to, co si auto samo na silnici dělalo jsem měla v hlavě uplný klid, žádné myšlenky, žádný strach, jen jsem jasně věděla , že to bud PŘEŽIJI nebo NEPŘEŽIJI, a že to vůbec ze své vůle nemám šanci zase tak moc ovlivnit... Byla mi dána MILOST.  ... nemám k tomu co dodat. !

Tohle byla zkušenost, kterou jsem dostala jako odpověd na malicherné a  pyšné úvahy zda jsem tady "dobře" nebo bych tu snad mohla být ještě v nějakém "povedenějším" vyvedení, než-li jsem. . V tu chvíli jsem o svém "vyvedení" neměla ani možnost pochybovat.

Asi jsem potřebovala silný výchovný kalibr, snad se z toho poučím ... 

Milá Kalyani,
rozhodla jsem se ti napsat o tom, co těď cítím, není to pro mě
běžná věc to psaní, ale teď cítím,že to mám ukotvit do slov.
Za poslední 2 roky, co jsem se "vrátila" a začala na sobě pracovat
se můj život tak moc proměnil, a ten proces pořád pokračuje, ale
už tenkrát jsem cítila, že je tady něco, co je neodvratitelné,
něco , z čeho se mi podlamovaly kolena už od dětství a věděla
jsem , že se s tím dřív nebo později potkám. Naplňovala mě
úzkost, že je TO něco, co nezvládnu, nedokázala jsem to ani pojmenovat,
jen jsem věděla , že je to tu a že to " čeká". Bylo to jako těhotenství,
které probíhalo a já věděla, že chtíc nechtíc, obavy neobavy
budu muset porodit. A tak jsem skrze sebe a skrze pomoc "světlonošů"
nahlížela víc a víc do svého osudového úkolu a úzkosti ubývalo
a přidávala se radost, i když obava ze zvládnutí ještě existovala.
Minulý týden jsem absolvovala u Luďka horoskopickou konstelaci a tady
jsem se POTKALA se svým úkolem, který jsem si určila už dávno.
Popsat slovy se to setkání nedá, vždyť víš, ale já jsem ZAŽILA
to, co jsem od malička podvědomě cítila, že jsem tu proto, abych
šířila SVĚTLO a pomáhala druhým Světlo objevovat všude a ve
všem ale hlavně v NICH SAMÝCH. V tu chvíli jsem zažila naplnění
Světlem Vírou a Odvahou, že svoji cestu zvládnu .
Za 3 dny jsem si přečetla o vaší nabídce systemických kontelací
a rozhodovala jsem se, jestli je to ono, co teď potřebuju, nebylo
to úplně jednoduchý, protože "vezmi chlup v kapse, když v ní nic
není " a tak jsem začala prosit o to, aby se mi podařilo sehnat tolik
peněz, abych se mohla přihlásit. A předevčírem mi Mařenka -
moje milovaná tchýně - řekla, že mi moc děkuje za to, jak moc
pomáhám celé rodině a lidem kolem sebe a že bude moc ráda, když
mi výcvik bude moct zaplatit..........

Cítím hlubokou lásku a pokoru před všemi, kteří jdou cestou Světla
ať už vědomě či ne a jsem šťastná, že se k nim můžu přidat.
                                                         s Vděčností      Tereza

Drahé ženy!
Tak moc má duše chce poznávat pravdu života! Vodí mne a ukazuje, nechává prožívat různé události, pořád dál a dál. Byla jsem přivedena i na Světlo ženy a 2 roky docházela na každé podvečerní setkání. Nemohla jsem vynechat, bylo to přesně to pravé pro mě. Tolik mi to dalo! Jsem vděčná. Postupně jsem se proměňovala a odhazovala masky a pózy, které jsem si držela ve strachu, aby mě měli rádi, ve strachu sama před sebou a svou mocí. Zkušenost, o které chci napsat, je z červnového Kruhu žen na Doubravce. Celý víkend jsme si v ženském kruhu uvědomovaly spojení s Bohyněmi v sobě, tančily, pečovaly o svá těla, dotýkaly se, milovaly se se Zemí, vše v atmosféře podpory, lehkosti, prostě nádhera. Byl to pro mě nejkrásnější víkend za poslední nejméně rok. A mně to tehdy došlo! JÁ JSEM BOHYNĚ! Sídlím v tom krásném těle, mám překrásná prsa, vlasy, všechno. Miluju se a nikomu nedovolím, aby mě ponižoval, aby mě tlačil někam, kde to necítím svým srdcem, aby se ke mně choval jinak než k obdivuhodné ženě. Mám hodnotu, a ta vyplývá z toho, že jsem božská bytost. Vím to a to stačí. Je to velká síla a já nepotřebuji nic jiného falešného dávat na obdiv, abych měla nějakou tvář. Mám ji z toho nejhlubšího a nevyššího. Po létech hledání, čištění, odhazování nepotřebného to konečně CÍTÍM a VÍM. Nyní začátkem července, když toto píšu, pobývám týden o samotě. Jsem sama v sobě, sobě jedinou společnicí, užívám si své krásy a uvědomuji, co uvědomit potřebuji. Sbírám SÍLU si toto vědomí udržet, v něm spočinout. Ženy, vy jste všechny tak nádherné a Božské, jednou si to všechny na světě uvědomíme. Bohyně spojení nebe a Země.

Jaké mám prožitky z Velikonočního semináře? A jak jsem je zařadila do života? Moje duše dostala velký příliv Božích informací a byla přetížená. Chystala mne na následné transformace. Každý den je pro mne nějakou změnou. Prodělávám bolestnou cestu prozření a poznání minulých životů. Vše se mi skládá jako mozajka. Uvolnění hlubokých karmických blokád mě jeden den uplně složilo..., vždy mám pocit, že už je moje poslední hodina. Ale přece, zase, přišla milost a já se znovuzrodila...ten den je velkou oslavou života, pokory a radosti. Ale další den to jde znovu... nové zkoušky, nové souvislosti, nová poznání. Vím jak mi Hůra pomáhá a ochraňuje, můj vděk nestačí, ale přesto moc prosím, abych se nezbláznila. Tyto Velikonoce jsem s vámi, Pavle a Kalyani, prožila úplně jinak. Vždy mi bylo velmi těžko na Velký Pátek a po Vzkříšení jsem začala ožívat a radovat se. Letos na vašem semináři to bylo přesně obráceně. Jakoby se ve mě rozjely hluboká vnitřní mlýnská kola a nemůžou se zastavit... A já Děkuji, Děkuji, Děkuji! Všechna prožitková cvičení, tanec a informace Pravdy, Světla a Lasky mi hladily Duši... Hořčičné semínko... a vaše upřímnost a opravdovost taky. Jste Boží a já se na vás zase těším!!! Helena

P.S.a věřte, že věk někdy neurčuje míru uvědomění , prozření a chápání člověčenství ve vesmírného koloběhu.

Chtěla bych vyjádřit své pocity ze Světla ženy 11.3. Už odpoledne před setkáním jsem cítila nervozitu u srdce a stres. Chystala jsem si sukni s pocitem, že dnes to bude pro mě velmi těžké a přitom důležité. Když jsem nebyla schopna se obléct do cizí sukně a předvést se v ní, sedla jsem si a tělo se úplně rozvibrovalo. Zároveň jsem byla ochromená, s nemožností jakéhokoliv pohybu. V takovém stavu jsem byla naposled před 8 lety,kdy moje dcera byla v hraničním stavu a lékaři už jí nedokázali pomoci. Kalyani si přisedla a já po nějaké době vyslovila a uvědomila si o co tu vlastně jde, co mi sukně pouze symbolizuje. Jak jsem se před asi 15 lety uzavřela lidem, jak to, co se tehdy stalo, mě drží pevnými obručemi. Cítím velkou lásku ke všem ženám na semináři, nesmírnou vděčnost za to,že jste mě umožnily vrátit se "domů", být součástí kolektivu, ne pouze jeho pozorovatelem.

Děkuji ze srdcei Kalyani za pomoc na mé cestě k sobě, lidem, Bohu.

Ráda bych se podělila s ostatními o zkušenost s tím, jak můj život ovlivnily konstelace Mám se rád/a v Brně. Nechala jsem si odstup téměř tří týdnů, protože vím, že těsně po semináři zažívám vždycky velkou euforii, ale chleba se láme až později v běžném životě. Moje vlastní konstelace nebyla postavena a od začátku jsem věděla, že to tak bude, vůbec to nevadilo, naopak. Všechna témata se mě nějak dotýkala, různě silně, různě hluboko.

Přijela jsem na seminář ve chvíli, kdy jsem pociťovala již delší dobu, že na své duchovní cestě stojím před nějakou zdí, s kterou si sama neporadím, že se nemůžu hnout z místa. Po semináři se začalo vše proměňovat. Nejen že se otevřely nejrůznější kanály a cesty, ale také jsem si odvezla velké vnitřní naplnění a klid, ta plnost mi dává jistotu, moje nohy nejsou vratké, mám nadhled. Prožívám stavy velké upřímnosti sama k sobě a intenzivního spojení s Bohem v jeho sjednocené energii (mužské i ženské) a toto spojení trvá i během dne, kdykoli si pomyslím. Zjemnilo se moje cítění a vnímání nejen mého vlastního nitra, ale i okolí. Nasazuji méně masek a nedělá mi to dobře, když to přeci jenom udělám. Je ve mně větší pokora a schopnost odpouštět, přijímat lidi a situace tak, jak jsou. Je pro mě důležité být v pravdě a mám sílu na to v ní opravdu být, cítím Boží vedení.

Jeden konkrétní příklad. O víkendu za kulisy vichřice, deště a blesků jsem prožívala nejen intenzivně všechny živly a jejich sílu, ale vítr nečistil jen venku, ale i uvnitř mě samé a mé rodiny. Na místě, kde se narodil můj otec, kde žili mí prarodiče a nyní i mí rodiče si každá moje buňka v těle uvědomovala sílu mého rodu, cítila jsem tu energii a spojení. Procítila jsem naplno vděčnost za každou chvíli, kterou mohu se svými blízkými trávit bez ohledu na to, co mi říkají nebo co dělají. Nic mi nepřipadalo automatické, za vše jsem vnitřně děkovala, i za to, že jsem mohla babičce nabarvit a ostříhat vlasy a dědovi dát velkou kytku k narozeninám, že jsem mohla mámě číst při vaření a sedět s mojí sestrou v kavárně a povídat si o životě.

V sobotu večer při záři svíček, bez elektřiny a vody (vedení bylo poškozené) se otevřely věci, které mezi mnou a tátou ležely snad odjakživa. Záměrně píšu, že se samy otevřely, protože tam nebyl žádný záměr ani tlak z naší pozemské strany. Samozřejmě, že to taky hodně bolelo, byly tam emoce, nepříjemná slova, vyplakala jsem hodně slz, ale ta čistá a bezpodmínečná láska a úcta, která mě potom zaplavila a kterou k tátovi cítím je až neskutečná, nikdy jsem netušila, že je něco takového mezi otcem a dcerou možné a že je možné to i vyslovit nahlas. Je to jako kdyby se odloupla nějaká tlustá vrstva ztvrdlého bahna, takže teď je to pro mě tak velká změna, že zároveň se světlem a láskou pociťuji i nejistotu, stále jdou ven slzy a nestojím moc pevně na zemi, jsem z toho fyzicky unavená, ještě se to pročišťuje. Nicméně tak hlubokou vděčnost jsem už dlouho nepociťovala. To vše se stalo díky tomu, že jsem byla připravená a můj táta taky, komunikovaly spolu naše duše a srdce, žádné hry na schovávanou, žádná přetvářka, což je v případě mého uzavřeného tatínka až neuvěřitelné. Když si uvědomím, jak to v naší rodině chodí, tak toto je opravdu zázrak.

Tohle všechno umí Kalyáni a Pavel při konstelacích předat a otevřít. Z každého jejich slova je cítit všeobjímající láska a upřímnost. Nebyly to moje první konstelace ani seminář, po duchovní cestě jsem už kousek také urazila a troufám si říct, že tady jsem se setkala s něčím opravdu výjimečným nebo spíše s někým. Děkuji Kalyáni, děkuji Pavle za sebe i za všechny další duše, které se s vámi setkaly a ještě setkají.

Obdivuji Pavla, jak dokáže držet směr konstelací. Nepouští tam zbytečné emoce, maličkosti a vlastní úsudky, a přitom vše krásně a jasně vyplyne napovrch. Mnoho vět, co řekne, jsou opravdová moudra a musím říct, že ač mám mnoho zkušeností s konstelacemi, tyhle považuji za naprosto skvělé, profesionální, ale zároveň osobité. Děkuji Pavle :)

Nabádala jsi nás Pavlo k tomu, ať se podělíme o něco z toho, co se bude projevovat v dalších " běžných" dnech po semináři, tak přikládám střípeček z této středy:

Z práce jsem jela na úřad. Dceři bude 1.1. už 15 let a tak jsme byly domluvené, že na ni počkám ve vestibulu a půjdeme společně vyřídit žádost o občanský průkaz. V hale jsou 4 křesílka a stoleček, tak jsem si sedla a rozhlížela jsem se, abych ji neminula. Na stolečku ležely rozházené doklady a nová poznávací značka k autu a vedle stolečku se nedal přehlédnout mladý muž, který poskakoval s mobilem v ruce a na někoho do telefonu křičel, že je naštvaný, protože mu neudělali výmaz z rejstříku trestů, že něco nevyřídil, má jen dvě pojistky a novou značku. Tu za chvíli namontuje a přijede.... Ve chvíli, kdy dotelefonoval, všimnul si, že u stolečku není sám a najednou se mi začal omlouvat, že byl do toho telefonu neslušný, že je naštvaný,... a snažil se u toho skládat doklady. Já jsem jen utrousila, že když se nechal naštvat... vždyť toho vyřídil dost. Zadíval se na mne a prohlásil, že to by si měl asi pamatovat, že na tom něco bude. Prohodili jsme spolu cca 3 věty, začal odcházet..... a najednou se ve dveřích od budovy otočil a volal na mne, ať se podívám, co jsem s ním provedla. Rukou ukazoval na svoji tvář. Smál se, pusu od ucha k uchu a nemohl přestat....

Jen já jsem trošku ztuhla při slůvku "provedla". Jako bych byla malý nezbedný školák, který udělal něco, co neměl. Ale ten úsměv stál za to...

Na víkendovém semináři Konstelace v kruhu žen, který skončil mimochodem dnes, se mi bez diskuze velmi líbilo. Ze své obrovské radosti se s vámi však chci podělit o nečekaný a pro mě velmi důležitý okamžik, kdy se mi dnes večer při návštěvě rodičovského domu podařilo vidět ve svém tatínkovi po spoustě let zase tu božskou jiskřičku. A díky mé vlastní iniciativě jsem od něj také po létech slyšela, že mě má moc rád. Jsem velmi dojatá, mám radost a přeji všem spoustu božských zážitků.

Pavlo, chci Ti poděkovat.

Od Konstelací v kruhu žen mám dojem, že si začínám uvědomovat - vidět v ostatních lidech to krásné, že se začínám lidem dívat do očí a tam spatřuji tu krásu. Od posledního Světla Ženy po rituálu-cvičení, ve kterém jsme si uvědomovaly bohyni v sobě, jsem začala cítit, že mnou proudí a může proudit energie, jako kdyby se ve mě něco proštťouchlo a energie mohla proudit zkrz třetí čakru jak jsme si říkaly na konstelacích. Vím že je to sled událostí a že za to může více událostí a jsem za ně moc vděčná. Při tom rituálu jsem cítila, že jsem bezpodmínečně přijímána a že se mohu přijmout bez soudu.

Nevím, jak vyjádřit vděk, že jsem mohl strávit Velikonoce 2007 s Pavlou, Pavlem a dalšími skvělými lidmi v lesním penzionu Hanesův Mlýn. Prožitek Vzkříšení na vlastní kůži, naplnění a nadhled, pochopení a vnitřní proměna, která neskončila současně s pobytem, ale trvá a rozvíjí se dál, to jsou pocity, které člověk hned tak z nějaké akce nemá. Mám s čím srovnávat. Prošel jsem jich opravdu hodně, duchovních, přírodních, outdoorových, akčních i meditačních, u nás, jinde v Evropě, i v Indii, většina jich byla opravdu kvalitních, některé vedeny i světoznámými duchovními Mistry, a přesto mohu říct, že tyhle Velikonoce patří mezi mé nejhlubší a nejintenzívnější zážitky.

Ale nepřekvapilo mě to zas až tolik, protože Pavla i Pavlu už jsem znal z několika jejich předchozích akcí a z poradenství, ke kterým jsem se dostal díky partnerské krizi. Důležité pro mě je, že ty změny nevidím jen uvnitř, ve vnímání sebe sama, ale že vidím i jejich okamžitou odezvu od lidí kolem sebe, přímo ze života. Nejen I můj vztah s partnerkou krásně rozkvétá....

Když jsem ji večer po semináři pozval na večeři do blízké pizzérie, ovšem oblečení jsem měl jen pohodlný, veselý, spíš domácí, nebo lesní, než společenský a zrovna čistý ... řekla mi:

"Nevadí, když takhle záříš, můžeš jít v čemkoliv".

Zářím, to je fakt. Díky Bohu. A díky Pavle a Pavlovi, kteří mi k němu znovu pomohli otevřít cestu.

Ahoj Pavlo a Pavle, těď už vím, že život se žije, prožívá a užívá. Za to a všechno ostatní, co jste pro mě udělali, Vám opravdu děkuji. S radostí Vás zdraví Václav.

O čem jsou konstelace, to na svých stránkách vysvětluje Pavla a Pavel.
Skláním se před tím, kdo tuto metodu objevil.

Nedá se to popisovat - to je jako - vše jiné, pokud máme pocit, že by nás to zajímalo - dobré vidět vlastníma očima a vnímat to - tam na místě sám.

A až tam člověk je, jen hledí s obrazně - otevřenými ústy a děkuje, že se rozhodl nedát se nikým odradit a šel.

Přeji všem, kdo váhají, aby sebrali své síly a šli. Až tam budou - pak, po první konstelaci - sami sobě poděkují?.

Děkuji Vám Pavlo a Pavle.

Alžběta Kozlová

Tento svůj příspěvek chci věnovat především těm, kteří váhají, zda se zúčastnit semináře Pavly Maškové a Pavla Veselého ?Cestou za zrcadlo?, tak jako jsem váhala i já. Pokusím se být ve své výpovědi co nejupřímnější a nejotevřenější.

Po absolvování I. stupně Seichim Reiki u Pavly Maškové jsem v duchu plánovala II. stupeň a i když jsem věděla o semináři ?Cestou za zrcadlo?, neměla jsem v plánu se jej zúčastnit. Přiznávám, že hlavním důvodem byl finanční důvod, seminář mi připadal s ohledem na finanční stránku pro mne svým způsobem ?zbytečný? (musím dodat, že se nyní za to slovo trochu stydím), domnívala jsem se, že mi nemůže mnoho nového přinést. K mému velkému překvapení Pavla nesmlouvavě prohlásila, že kdo neabsolvuje seminář ?Cestou za zrcadlo?, toho nepustí na III. stupeň Seichim Reiki. Protože jsem III. stupeň měla (a mám) v plánu, toto Pavly prohlášení na mne silně zapůsobilo, pocítila jsem jakousi směsici strachu a rozhořčení. Došlo mi, že tento silný pocit je pro mne znamením, a že toto musím uvnitř sebe zpracovat. Když jsem později v klidu naslouchala hlasu svého srdce, věděla jsem naprosto pevně, že je pro mne více než důležité seminář absolvovat, a to jsem také udělala. Dnes musím Pavle poděkovat, že byla tehdy tak nekompromisní, neboť to v tu chvíli bylo přesně to, co jsem potřebovala slyšet, abych se soustředila na to, co je pro mne prioritní. Člověk, který nastoupil cestu sebepoznání, se přirozeně s duchovními zákony postupně seznamuje, a tak nějak je sám vypozoruje, aniž by jej o nich kdokoliv teoreticky informoval. Všimne si, že určité věci se nedějí náhodou, dějí se v určitých souvislostech či se opakují apod. Ale bez opravdové znalosti těchto zákonů je to stále jen jako byste byli slepí a postupně si okolí ohmatávali. Postupem času se naučíte, jak vypadá váš byt, kde je třeba lednička nebo práh, o který jste dříve zakopávali, ale pořád to ještě neznamená, že ty věci vidíte. Jen tušíte, že jsou a jak vypadají. A co kdyby jste vyšli ven, do neznámého prostředí? Kolik času budete potřebovat, než si vše znovu ohmatáte, a naučíte se, kde co stojí? Jak moc Vás to zdrží na Vaší další cestě?

Seminář ?Cestou za zrcadlo? je jako dar zraku, se kterým věci okolo sebe uvidíte, aniž byste se o ně museli předtím zranit. S tímto darem uvidíte věci, aniž je fyzicky potkáte, a budete se moci rozhodnout, zda k nim chcete jít, zda je chcete potkat, či nikoliv. Budete moci vyjít ven ze svého bytu, rozhlížet se okolo sebe a jít tam, kam chcete. A tak tímto ze srdce děkuji Pavlovi a Pavle, že nám umožnili a umožňují přijmout tento dar zraku, který je na duchovní cestě sebepoznání nepostradatelným a zásadním.

Na semináři vládne přátelská a veselá atmosféra a účástník se tedy celý víkend nenudí, naopak. Informace jsou podány komplexně, přehlednou a srozumitelnou formou, do obsahu je zahrnuto mnoho praktických příkladů a prožitků. Informace jsou tak snadněji pochopitelné a "stravitelné", než běžně získané studiem knih. Uvědomil jsem si po něm, že pokud známe zákony či pravidla, přestaneme se považovat za obět života a uchopíme ho pevněji do svých rukou, v tom měl seminář na mne asi největší vliv. Tímto bych také chtěl poděkovat Pavle a Pavlovi za krásný seminář.